uniqueronnie

Tomu fousatýmu datu u posledního článku ani nejde uvěřit. Úplně jsem se distancovala od psaní. Budu nejspíš hodně dlouho přemýšlet nad tím jak se mi to podařilo. Ale cítím se mnohem líp když mé prsty zběsile běhají po klávesnici a dávají dohromady mé myšlenky. Líp se mi dýchá, padá ze mě tíha posledních dnů a tak. Od úterý jsem doma. Asi jsem chtěla, asi i moje tělo chtělo. Prostě a zkrátka- rozhodla jsem se, že budu nemocná. A zbytek mého já (pozn. tělo) mi vyhovělo. Funny jak jsem si myslela, že budu mít čas dočíst knížky, na které nikdy čas nemám, jak si konečně dám dohromady všechny záležitosti a trochu se pozvednu ze statusu troska. Bohužel se zdá, že mě to poslalo ještě hlouběji než jsem byla. Zjistila jsem, že nejen, že se necítím dobře mezi lidmi, ale necitím se dobře ani sama v posteli a věčně se sluchátky na uších. Už několikrát jsem přemýšlela nad tím proč se necítím dobře mezi lidmi. Mám pocit, že jim nerozumím a oni nerozumí mně. Nerozumím mnoha věcem, ale to asi k tomuhl...

Páni, radši se ani nedívám na datum posledního článku, protože bych tomu asi ani nevěřila. Hodně dlouho jsem neotevřela word a nepsala. Hodně dlouho jsem nepsala sem. Nebylo o čem. Řekla bych, že pár určitých věcí se změnilo, třeba to, že jsem zlenivěla. Ale opravdu dost. S začátkem druháku jsem přestala se vším s čím jsem začala přes prázdniny. Upadla jsem do starého známého stereotypu a prokrastinace plně udeřila. Zmůžu se jen na stěžování si na twitteru, protože lidi kolem mě to už nebaví. A já se jim nedivím. Ale to jsem prostě já, věčně nespokojená. Aby dnešní článek nebyl jen plný zbytečných myšlenek, rozhodla jsem se splácat něco k tématu týdne. "Maličkosti, které dělají lidi šťastnými." Poslední dobou se snažím si takových maličkostí vážit. Učím se být vděčná za úsměv, nebo že mi třeba někdo otevře dveře a pustí mě první. I na špatném dni se dá najít tolik pozitivních blbostí, které vám náladu zlepší. Stačí jen vnímat. I já sama se snažím lidem zpříjemňovat den. Ráno,...

Řekla bych, že když se už konečně rozhodnu napsat článek, tak by mi osud mohl přát a když ho chci zveřejnit, tak by ho snad doopravdy mohl zveřejnit ne? Ale ne, to by přece nebyla zábava. Takže ho píšu podruhé, a opravdu se přemáhám, abych nezačala zuřivostí řvát, protože jsem s ním byla fakt spokojená. Bohužel, poslední dobou se na nic víc než na články ve své podstatě o ničem nezmůžu. Náplň posledních dnů u mě je sledování starých seriálů a poslouchání CD'ček, o které jsem jako malá prosila tátu třeba jen kvůli jedné písničce. Měla bych něco dělat, jít běhat, cvičit, ale ne, já jen ležím. V horším případě se mnou leží i nutella, která mi dělá společnost. Nejspíš se zase pomalu nořím do deprese. A ani pochmurné počasí mi nijak nepomáhá, jsem kompletně mrtvá, neschopná cokoliv dělat, a celý den proležím v posteli. Většinou mě taky druhý den bolí hlava, i když si nejsem jistá jestli to má na svědomí tohle, nebo že málo piju. Každopádně citlivost na změny počasí je další z věcí, kter...

Zdravím těch pár bláznů, kteří sem občas zavítají. Prázdniny začaly, a já je nechci promrhat tak jako ty předcházející. No jo, říkám si to každý rok, ale nikdy se to nezmění. Ale aspoň můžu říct, že s prvním rokem na střední jsem spokojená. Teda, pořád trávím všechen čas v rodném zapadákově odkud málokdy vytáhnu paty, známky nebyly nic moc (vlastně nejhorší za celou dobu co studuju, but whatever), ale přesto jsem spokojená. Poznala jsem pár skvělých lidí, kteří mají podíl na ubývajícím počtu depresivních dnů, zažila jsem skvělé akce a usmívala se. No není to cíl? Být v životě šťastný? Konec filosofování. 'Please, give me my ball' said little dog. Lipo - Kruhy ft. Yanna Pár slov k poslednímu týdnu trápení ve škole. Minulé pondělí jsem přemluvila mamku ( because I'm friendless) , abychom zašly do kina na TFIOS, protože jsem to musela prostě vidět. Byla jsem si vědoma že zničím mé krásné představy, ale riskla jsem to. A výsledek? Musím říct, že filmové zpracování se výjimečně ...

Co se za poslední dny událo? Škola je totální katastrofa, nemluvě o mém neustálém žvanění o maturitě (která bude až za 3 roky), které už musí všechny mé blízké osoby jednoduše srát. Dosáhla jsem svých "sweet 16" haha. A abych to náležitě oslavila, tak jsem se přiopila vínem, načež jsem prospala celé odpoledne. Také jsem dostala krásné bílé tulipány a růže, které mi už delší dobu zdobí pokoj a zlepšují náladu. Knížku na povinnou četbu mám už podruhé půjčenou, a stále nejsem schopná se donutit k dočtení. Lidi kolem mě se smějí, a já je zkouším napodobovat. Odpočítávám dny do letních prázdnin, protože potřebuju spát a západy slunce. Dva dny po sobě jsem hned po příchodu ze školy brečela. Asi už toho bylo moc. Je to se mnou tak zoufalý, že se mě už ptali, jestli nechci přestoupit jinam. Chci? To nevím. Nechci opakovat prvák, připadala bych si blbá. A asi, i když to nerada přiznávám, se mi moji spolužáci uhnízdili v srdíčku. Teď jsem si všimla, že tulipány už pomaličku umírají. St...

Přírodní zázrak, něco okouzlujícího a uklidňujícího. Trochu ironie, když je teď venku zataženo, prší a je bouřka, která by mohla trvat klidně celý týden, protože díky ní se mi zachtělo zase něco napsat. Mám za sebou první týden po prázdninách, a hned se mi zastesklo po tom bezstarostném pocitu volna. Moje nervy se opět začínají připravovat na dalších 5 stresujících dní, protože jak bývá zvykem, sobota je tatam, a neděle je vždycky taková pochmurná a uteče ještě rychleji. Zjistila jsem, že mě nucené focení nebaví a unavuje. Proto bych se tím asi nedokázala živit (jak jsem si kdysi dávno myslela). A taky jsem udělala chybu s dalším zapojením do fotosoutěže. Jenže jistý pan učitel mě do toho pořád tlačil, i když si asi neuvědomuje, že mé fotky jsou vždy jen jedny ze sta pokusů, které zrovna vypadají úctyhodně. Proto jsem si pak připadala blbě mezi ostatními studenty, kteří prostě mají jistý přehled o tom kdy použít vysoké a nízké clonové číslo apod. Občas si říkám, že nemám právo vlastnit...

Poslední dobou si říkám, kdy opět nastane to kratičké období kdy se mi bude dařit. Tento týden všechno vystupňovalo v to nejhorší. Ale tak to prostě je. Co je po smrti? Věčná tma, kterou bloudíme v nekonečném spánku? Hledám odpověď na otázky, které se bojím vyslovit nahlas. Nikdy jsem nebylo dobrá v psaní, jediné období kdy jsem ze sebe dokázala vyplodit něco snesitelného je období smutku, a pokud to nebude znít moc hipster, tak i depresí. Ať je alespoň k něčemu dobré. Dnes když jsem ležela na posteli a snažila se tu bolest zaspat jsem přěmýšla za kým bych zašla, komu bych napsala, abych se mu se vším svěřila. Znovu mi vehnal slzy do očí fakt, že nikdo takový není. Že je těžké zvládnout bolest těla? A co teprve duše? Přemýšlím nad vším. Možná i to je můj problém. Vše řeším a nedokážu jen na chvíli věřit, že je všechno fajn a nepřemýšlet nad tím, kdo se přetvařuje a kdo je upřímný. Jsem otevřená osoba s uzavřeným nitrem. Trpím, protože se dokážu jen málokomu otevřít. Možná proto to v so...

John Green is my role model, haha. Je to hold těžké když si řeknete, že se vyfotíte, ale nechcete ukázat obličej posetý nedokonalostmi. Dokonalost sice neexistuje, ale toto slovo je denně používáno. "Hele, dívej na tu slečnu. Má dokonalé vlasy." "Vidíš ty boty? Ta jejich barva je přímo dokonalá." Už si dávám pozor, komu takové slovo věnuji. Poslední dobou to v mém životě je jako na horské dráze. V jednu chvíli je život fajn, svítí sluníčko, a hned nato je hnusně zamračeno a já mám chuť jen spát. Možná za to může i můj pokoj, kam za celý den ani jednou nezasvítí sluníčko, a je to taková temná komora.Poslední dva týdny byly hrozně stresující. Hrozně moc testů a málo času. Ještě k tomu přidejte únavu a máte tu nejhorší možnou kombinaci- ospalou nervózní Ronnie, na kterou je lepší nemluvit. Jo, to jsem byla fakt protivná- tímto se omlouvám všem lidem, kterým jsem řekla něco hnusnýho. V sobotu byl ples. A to jediný pozitivní na tom byl ten alkohol (to, co jsme tam pili, ...

Ahoj, leží tu přede mnou 10 stránek biologie, ale řekněme, že budu dělat cokoliv než se snažit marně pochopit stavbu rostlinné buňky. A co se za prázdiny všechno událo? Myslím si, že ty dva týdny prostě nestačily. Bude dost těžký se zase vrátit do školy, když je tam všechny nenávidím. Kdyby se alespoň chovali normálně, všímali si sebe a řešili sebe. Ne, tam se prostě shazujeme navzájem. Co se týče prvního týdnu, tedy Vánočního, tak ten jsem většinou strávila doma s rodinou nebo na cestách za příbuznými. Děda mě přiopil vínem, strejda naši absolutně nesportovní rodinu vytáhl na túru, a já? Já si ten čas nimi (víceméně) užila. "Chtěla jsem fotku s tebou na mobilu." Aneb závislá Ronnie. Pamatuju si, jak jsem v pondělí vyšilovala, a zároveň se uklidňovala, že zbývá ještě týden prázdnin. Teď tu sedím, opět absolutně nestíhám a nechci spát. Co se týče právě toho druhého týdne, tak kromě Silvestru stráveného s rodinou a noci strávené u děsivé Mary (:D) jsem jak jinak nic nedělala. A...

Blbě zaostřená, ale začalo mě bavit upravovat ve photoshopu. Jo a na obrázku je ruka kdybyste někdo nevěděl. Moje. Ruka. Nadpisu si nevšímejte. Ronnie má zase šílenou chvilku. Ronnie taky pořád neví o čem psát. A Ronnie tvrdí, že mluvit o sobě ve 3. osobě je divný, a vyžaduje to odbornou pomoc. Ronnie už s tím dá pokoj. Docela mě baví vymýšlet naprosto bezsmyslný nadpisy. Je to legrace. A já se teď jinak zabavit neumím. Kurva sere mě blog.cz, vadilo by hodně kdybych přešla na blogspot? Nevím. Blog je moje srdcovka, ale pokud mě ještě jednou nasere, tak už asi fakt přejdu. V úterý jsem měla jet do Drážďan. Ale protože mám vždycky štěstí, tak jsem onemocněla, a celý příští týden strávím v posteli. Paráda. Zítra má být rodinná oslava. Říkala jsem si, jak se tam opět přiživím (to není správné slovo) na alkoholu, ale kvůli nemoci mám smůlu a budu si vesele pít s děckama rychlé špunty. Hardcore. Taky mě začalo BAVIT cvičit. Jenže prý žádná fyzická zátěž, takže zase budu čekat rok než mě ta...

Arctic Monkeys - Do I Wanna Know? Mám nudný život. Nemá cenu zde vypisovat to málo, co se děje kolem mě. To už i mé neustále opakující myšlenky jsou zajímavější. Nicméně jsem ráda, že můj teď největší problém je, jak stihnu nafotit a k tomu zpracovat tu nejnudnější prezentaci na ekologii. Ach ten pochmurný podzim. Na náladě mi nějak nepřidává, ale zjistila jsem, že k němu chovám stejné sympatie jako k létu. Jen zimě snad nikdy na chuť nepřijdu. Jsem začtená do knížek, které mi nabízejí útěk od všedních dnů. Do uší mi hrají moji noví oblíbenci Arctic Monkeys a mně je fajn. Jen ten kamarád do deště mi pořád schází. Nabízí se někdo? Smějte se a buďte sví. Ronnie.

Na úvod zrcadlové. Omlouvám se za případné žaludeční potíže způsobené mým vzhledem :-) Ahoj všichni, je toho vlastně tolik k napsání, a zároveň skoro nic. Utekly 3 týdny, a já si začínám uvědomovat, že zůstat v tomto městě bylo to nejhorší rozhodnutí v mém životě. Můj život se dá v podstatě shrnout jednou větou: Jdu do školy, přijdu ze školy, jsem na noťasu, popřípadě si čtu. And that's all. Jak vydržím ty 4 roky? Ale abych nebyla jen negativní, tak i nějaké příjemné chvilky. Jela jsem za Mary, ta mě provedla městem, ukázala mi školu, a opět jsme se hrozně nasmály. A ani déšť, který nám z vlasů udělal ovčí srst nám nezkazil den. Hodiny češtiny se budou od prváku ubírat k literatuře, z čehož jsem nadšená. Konečně se s pomocí učitelky dokopu k přečtení těch knížek na dloouhém seznamu. Angličtinářka dnes naznačila, že se budou kromě zájezdů do Švýcarska pořádat i zájezdy do Anglie, hurá. S E. jsme z toho byly úplně šílené. Tak doufám, že to je pravda. A jak zvládáte návrat do školy v...

Ahoj moji krásní čtenáři :-) Abych řekla pravdu, tak se v mém nudném životě za poslední dny toho dělo celkem dost. Tátovi minulou sobotu zavolal známý, jestli nechce 4letého jorkšírka. Nijak jsem to nebrala, protože znám mamču:-) Ale světe div se, nakonec svolila a už týden nám po domě pobíhá 3 kilová štěkající kulička. A jestli vám mám něco doporučit, tak určitě čaj Arizona, protože je bezkonkureční. Koupila jsem si ho v Německu, nic moc jsem od toho neočekávala, ale opravdu stojí za to!:-) Včera se u nás sešla celá rodina a slavili jsme mamky narozky. Dostala kulmu, ale chudák má moc krátké vlasy a nejdou jí natočit. Tak ale já ji využiju naplno:-D Jinak jsem dnešní den strávila v posteli, protože všichni ostatní se vzpamatovávali ze včerejška. Užívejte si poslední týdny léta. Ronnie.

Ahoj krásky, poslední dny byly pro mě trochu horší než obvykle. Uzavřela jsem se do sebe, a jak to bývá zvykem, moje mysl mi dělala v hlavě velký rozruch, a ponořila mě do takové menší depky. Nebylo mi dobře, a nechtěla jsem do sebe dostat ani ten pitomej salát, který tak miluju. Neměla jsem ani co číst, takže jsem jen seděla, do uší mi hrál Justin Timberlake, a přemýšlela skoro o všem. Ale jak se říká: Všecho zlé je pro něco dobré. Pročistila jsem si hlavu, a ode dneška moji tvář zdobí upřímný úsměv, který jsem nepoužila dost dlouho. Je pro mě dost těžké být pozitivní, zvlášť když člověk žije v maloměstě, potkává pořád stejné lidi se stejným nenávistným výrazem, a připadá si sám. Rozhodla jsem se tohle ignorovat, a soustředit se na věci, které mě baví, a díky kterým si udržuju úsměv. Doufejme, že mi to vydrží, protože se cítím skvěle. Keep smile on your face. Ronnie.

Tento článek mi slouží spíš k vypsání, takže to opravdu nemusíte číst:-) Nevím přesně, jak bych měla začít. Je nás asi víc kdo je právě teď v devítce a chystá se začít další kapitolu svého školního života- střední. Já na tom nejsem zas tak špatně, protože jsem na gymnáziu, a s větší částí mé třídy budu trávit další 4 roky. Jenže ta menší část obsahuje lidi, kteří mi budou ve třídě opravdu chybět. Odchází mi moje dvě Mka, obě holčiny miluju, a rozhodně ve třídě budou chybět. Popravdě nevím jak to další rok zvládnu. Bez M, nevím. Jsme prakticky nerozlučné, kam šla jedna, šla i druhá. Ze školy už budu chodit sama. Při hodinách matiky mě nebude nikdo odtrhovat od soustředění (i když? soustředila jsem se někdy vůbec? :D) . Při hodinách angličtiny už mi nikdo nebude převyprávět příběhy jinak než jsou. Už se nebudu smát každé blbosti. Už nebudeme sedět na topení a dávat pozor, aby nás nenachytal učitel biologie. rozlučková.♥ Je toho tak strašně moc na vzpomínání, dlouhé 4 roky. Roky kdy jsem ...

povinně poslechnout. kdo už slyšel, má u mě plus. ten její hlas♥ dying. Queen Miley is back bitchezz. Fakt si přeju konec školního roku. Tak strašně moc. Potřebuju už konečně vypnout a nepřemýšlet, jestli se další den něco píše, jestli mám všechny úkoly, nikdo nezkouší... Chci ty blbý 2 měsíce plný sluníčka a čtení. Ale zase. Co vám sem pak budu psát, když si nebudu moct na nic stěžovat?:-D Nikam se nechystám, takže články typu: "Itálie 2013" nebudou:( Možná se ale dočkáte článku "Letní válení na zahradě 2013" Ale mám v plánu se zlepšovat ve focení, a tak vás budu zahlcovat alespoň těmi fotografiemi. Nevím co mě to popadlo za amok, když píšu takhle pošahaně, a to každou myšlenku, která se mi honí hlavou. Dopisuju další kapitoly povídky. Čte to ještě někdo? :-D Zahlcují mě myšlenky na září. M. mi odchází na obchodku, takže asi budu další 4 roky zase šedou myškou:-) To se mám na co těšit. Test z matiky se nevyvedl, ajajaj, ale zatím mě to nijak netrápí. Ještě se bude ...

http://www.youtube.com/watch?v=bEmiJSPEBLE Nemohu se dočkat léta. Už aby bylo volno. Abyste měli nějaké info o dalších uplynulých dnech, tak vám přináším opět takový kratší článek. Co se týče víkendu, příliš si toho nevybavuji, jenom jsem se stresovala nad úterým (dneškem) a pokoušela se dostat do své hlavy, která funguje jako zásobník textů písniček, dostat dějepis. Pondělí dopadlo naprosto neočekávaně dobře, ale dnešek byl hrůza. Nejméně jednou jsem vás zde informovala, že jsem psala ročníkovou práci, a dnes byly obhajoby ročníkovek. Měla jsem začínat někdy v 15:00, takže čekání bylo hrozný, a jelikož se vždy stresuju, tak i tentokrát to nebylo výjimkou. Stoupla jsem si tam a myslela, že omdlím. Nakonec jsem to s několika přeřeknutími a nervózními "ehm" odříkala, a rychle vyrazila s M. na pizzu (mimochodem, její obhajoba byla skvělá, závídím jí!:-D) No a teď tu sedím a přemýšlím, jestli to bylo opravdu tak strašný. Nejvíc jsem asi zklamaná, že jsem si to tolikrát cvičila, a...

Nějak mi nekomentujete, co lásky? Bohužel, už nehraju tu hru, komentář za komentář. Mám své oblíbence, u kterých komentuju, a to je asi všechno. Už se nehodlám nutit k ničemu. Vždycky jsem chtěla velikou návštěvnost, ale nějak mě to přešlo, a jsem ráda za tak málo lidí. Už jen proto, abych se nemusela bát psát trochu více otevřeně. Nějak mě přepadl strach, že můj blog čte někdo, kdo by neměl. Taky vás to občas přepadne? Nebojte, svým ksichtem vás tu budu strašit ještě nějakou tu dobu. Dovolte mi informovat vás o uplynulých dnech. V pondělí jsem měla jet se třídou někam na výlet, ale jelikož mi bylo ještě "špatně", tak jsem nejela. 3x hurá! Taky jsem se v pondělí dočkala vysněných 15. Tak jsem zase o rok starší, ach jo. Zvláštní, jak jsem vždycky chtěla být staší, a teď bych s radostí brala zpátky svých 11 let kdy jsem nemusela toho tolik řešit. V úterý jsem jela vyřizovat s tatínkem občanský průkaz (fotka, atd..) a vypadám jako totální idiot na té fotce:-D doufám, že nejsem ...

Ahoj, takže se vám ozývám opět se shrnutím dalšího týdne mého nudného života. Nadpis ignorujte, mám svoji neměckou chvilku a musím se vypsat, dokud mám jakž takž dobrou náladu (že by to bylo tou tunou dobrého jídla po týdnu diety? Maybe) Minulý víkend byl celý takový chaotický. V sobotu jsem měla v plánu vyrazit na brusle, ale jelikož jsem byla zaúkolována (divné slovo) , tak jsem se nikam nedostala a poslouchala starý písničky od Tokio Hotel se starým Biloušovým hárem♥. Od tatínka jsem také měla za úkol jít na přednášku o historii našeho města, kvůli jediný pitomý knize jako dárek, za to, že jste tam hodinu seděli a poslouchali věci, které jsou napsané v té knize. Tak to popsala babička, jelikož já jsem tam (díky bohu) nemusela. Když jsem přišla domů, mohla jsem jít konečně ven, jenže jsme si nechali dovést pizzu, takže asi tušíte, jak to dopadlo. V neděli jsem ale konečně vypadla ven. Málem bych nešla, ale díky Mary, která mě donutila jsem šla. Na té malé cyklostezce, kde na nás kaž...

Ahojky krásky, tak je tu konečně pátek. Dá se říct, že tento týden může slavit úspěch i neúspěch. Neúspěch každopádně pouze v případě angličtiny, kdy do řad samých jedniček přibyla jedna 5 a to jen proto, že jsem zrovna netušila co se děje a že mám pouze něco číst. Takže žádný špatný překlad, žádná nevědomost, pouze lenost. Doma se mi vysmáli, že místo průměru 1.00 se mi tam vysmívá 1.08, ach ten život:D Každopádně po zklamání z minulého víkendu, kdy jsme jeli nakupovat abych si vybrala něco k narozeninám a já si nevybrala nic, jsem si objednala tu nejlepší žehličku od rowenty a naprosto ji miluju. Přesný typ žehličky je Rowenta s 9500 a vsadím se, že většina z vás tuhle krásku zná. A co chystám na víkend? Ráda bych už vyrazila bruslit, protože mi to už opravdu chybí. Dál se musím podívat jako vždy na něco do školy a rozmyslet jak vytisknu fotky na obhajobu ročníkovky. A taky se pokusím konečně dočíst Školu Noci 6. díl, bože je to zatím tak nezáživný-,- Chtěla jsem se vás zeptat, jestl...