uniqueronnie

http://www.youtube.com/watch?v=inziPefDT00 ta francouzština je parfait (kamarád překladač) Život je plný zklamaní. Větších i menších. Menších v případě, kdy se rozhodnete umýt podlahu, ale gumové rukavice jsou roztrhlé, a tak musíte do té špinavé vody sahat holýma rukama. Větších v případě, že se dozvíte, že vaše cesta do Francie je zrušená. V tu chvíli jsem si jen říkala "Proč já?" Jenže mi opravdu není přáno. A tak jsem udělala jediné co jsem mohla udělat. Práskla jsem za sebou dveřmi, pustila hudbu, volume na 100% a tančila. Možná jako idiot, ale dostala jsem ze sebe všechnu tu negativní energii a hned se cítila lépe. Tanec je komunikace mezi tělem a duší. Vyjadřuje to, na co slova nestačí.- Ruth Saint Denis No abych stručně shrnula- tento týden byl všelijaký. V pondělí jsem čekala ve škole celkem fiasko, protože jsem měla být zkoušená (teda jsem s tím spíš počítala) z chemie, ale nakonec nám jen rozdala opravené testy a já dostala za 1, takže paráda. Dále měla být němčina...

Tak již dlouhou dobu bloumám nad tím, jaký zajímavý článek vám sem sepsat. Měla jsem plno nápadů, ale jelikož jsem koza líná, tak se nějak nedaří nějaký ten úžasnědokonalý nápad zrealizovat. No, a proto tu dnes pro vás mám pár mých fotek, které byly součástí mé ročníkové práce (prostě jen na našem gymplu musí mít deváťáci ročníkovku-.-). Ročníkovka se skládala z teoretické a praktické části, ve které jsem měla právě pořídit pár fotek na téma pocity. Za prvé: Netvrdím ale, že pocity, které ve mě vzbuzují následující fotografie budou na první pohled patrné. Je totiž potřeba se nad fotografií trochu zamyslet. Ne si jenom říci: "Tahle váza s jablkem má jako vyjadřovat nějaký pocity?" No, skutečně pro vás nemusí. Nebo také mohou, jenže naprosto jiné než pro mne. A to byl můj cíl. Nechtěla jsem, aby si každý měl myslet to, co ta fotka má vyjadřovat, ale aby se nad tím pokusil zamyslet a zjistit, jak fotka působí na něj samotného. A to je podle mne krása zátiší. Nejsou to jen vkusn...

Nějak se mi nechce začínat pozdravem. Popravdě, ani nevim proč jsem ten blog.cz vůbec otevřela. Nevím o čem bych vám měla psát. O mém stereotypním životě, který už mě hrozně sere štve? A co bych měla psát? O tom jak každý den přijdu ze školy, najím se a pak se učím? Teda, to je opravdu šíleně zajímavé. Někdy se až divím, jak moc je všechno nespravedlivý. Fakt. Ale to bych nerozebírala. Skončil mi poslední týden školy a příští týden volno. Ještě vymyslet co se bude podnikat a paráda. No jo, jenže to se snadněji řekne než udělá. Je zima, a moc možností co dělat není. Příští sobotu chcem jet s Mary do Prahy, ale vypadá to, že to nevýjde. No, uvidíme. A prosím gratulujte mi, protože jsem v čas dokončila a ve čtvrtek odevzdala ročníkovou práci, bez který bych neukončila devítku. No, ale nedělejme předčasné závěry. Pokud totiž nebude hodnocení alespoň na 3, tak je to všechno v háji. :D Tak nějak mi dochází, že jakmile není škola, tak není co dělat. Nenávidim když mi většinu času zabírá učen...