uniqueronnie

Blázním. Civím do zdi a přemýšlím, proč je jedna prasklinka větší než druhá. Přejížím po nich prsty a neviditelnou čarou spojuji v jedno veliké nic. Občas se tu hru snažím hrát i v reálném životě. Spojuji kolem sebe lidi, ale bojím se zrady. Bojím se jich samotných. A v tu chvíli se to velké nic roztrhne já jsem opět sama. Znovu se je snažím spojit, ale je příliš pozdě. Usínám. U. R. _________ Není potřeba to chápat, protože i já když si to čtu zpětně, tak tomu nerozumím. Co tím asi ten básník pohřbený hluboko ve mně chtěl říci?

photo by: Ronnie Noční procházka, tma je fajn. Tma skrývá mé pravé já. Zjišťuji, že teprve v té nejčernější tmě se cítím šťastná. Pod nohama mi šustí listí a mě přes sužující strach ze všeho, zaplavuje pocit svobody. Noc je fajn. Tma je fajn. Otevřu blog.cz, najedu na nový článek, a najednou se zaseknu. O čem chci psát? Koukám na prázdné písmo, a přemýšlím, jakými slovy ho vyplnit. Poslední dobou mám sílu jen na to se ráno vykopat z postele, přežít školu, jít domů, dohnat spánek, a do noci se opět učit. Taky jsem úplně přestala psát. Děsí mě, že se ta chuť už nevrátí, protože mi to chybí, jenže od začátku školy jako by se veškerá inspirace vytratila. Otevřu word, a prostě se zaseknu. Jako s psaním článků. Nemám nápady, nefotím, nedělám nic. Přežívám. Mohla bych dělat tolik věcí. Tolik plánů, ale žádná chtíč je uskutečnit. Nenávidím dnešní dobu. Nenávidím všechno a všechny. Nenávidím svoji nenávist. Ano, o tom je dnešní doba. Nenávist. Je vidět všude. Příliš spěcháme, příliš se za vším ...

source: weheartit Protože mě má milovaná Lee nominovala, tak nyní přicházím s trochu neobvyklým článkem. Netuším, proč se éra řetězáků opět vrací, ale proč ne? Takže mi prosím promiňte tento neobvyklý post. Nebudu nominovat nikoho dalšího, prostě kdo chce, vyplňte si ho :-) Ale pak mi určitě pošlete odkaz, chci vidět vaše odpovědi. 10 INFORMACÍ O RONNIE (random informace, mohou to být i úplné blbosti, které mě zrovna napadnou) 1. Od 9 let se věnuju chovu potkanů. Zbožňuju tyhle malé chytré bytosti. 2. Přehnaně pečuju o své vlasy. Je to asi tím, že letos se projevilo používání nekvalitní žehličky a vůbec časté žehlení vlasů, častého fénování, a to v podobě naprosto zničených vlasů a roztřepených konečků. Proto se je snažím všemi způsoby obnovit, a jsem za to schopná dát slušné sumy peněz. 3. Miluju Taissu Farmigu. Je neuvěřitelně krásná a ty její vlasy (a jsme zas u vlasů :D). Oblíbila jsem si ji díky American Horror Story. 4. Odháním od sebe lidi. Jo, je to dost špatná vlastnost. ...

Moje milé, špatná nálada se vrátila v plné parádě. Je to tím, že je takové počasí? Nebo snad blížící se střední školou? Kdo ví. Každopádně mě teď pohromadě drží Mileyin nový song a volume na 100%. Za posledních pár dní se toho nic moc neudálo. Většinu času trávím s Teddym, mimochodem, zamilovala jsem si procházky s ním. Už mi to chybělo. S Mary máme v plánu si dát maraton Harryho Pottera ještě před začátkem školy, takže jsem natěšená:-) Za prázdniny jsem nestihla skoro nic z toho co jsem měla v plánu, takže velké zklamání. Tajně doufám, že až 2. září vejdu do třídy, potkám vyspělejší lidi, pro které není priorita se pochlubit, kolik toho o víkendu vypili, a s kým se vyspali. Teď nežertuji:-) Trochu jsem odbočila od toho co jsem měla na srdci. Když jsem shlédla videoklip k písni 'We can't stop,' tak jsem byla poněkud v rozpacích. Chyběly mi songy jako byly v albu 'Can't be Tamed'. Naštěstí vyšel 'Wrecking Ball,' a je naprosto perfektní. Pro tohle byl její...

Malba či kreslení nikdy nebyly mojí silnou stránkou. Avšak to miluju, a ještě víc to miluju když zkombinuju malbu s psaním. Ve všech svých obrázcích se snažím hledat nějakou hlubší myšlenku, kterou se pak pokouším vložit do slov. Chce být volná jako pták. Proplétat se životem bez pout, bez závazků. Chce nechat své vlasy ve svěžím větru vlát. Zvednout ruce vzhůru, zavřít oči a z plných plic zařvat: "Jsem volná!"

CHER LLOYD Tahle diva se na můj seznam poslouchaných interpretů dostala někdy v roce 2011. Dozvěděla jsem se o ní od jedné holčiny, a hned jsem musela všechny její videa shlédnout. Bohužel jsem si jako první poslechla 'Swagger Jagger', což mne trochu odradilo, ale jsem ráda, že jsem si poslechla i ostatní. A dokonce i 'SJ' mi už přirostla k srdci. NĚCO MÁLO O CHER Cher je známá svým barvitým a trochu šíleným stylem oblékání. Mnozí by to označili jako SWAG. Je britka, což je další důvod proč ji zbožňuji. Její přízvuk je prostě neodolatelný. Má celkem 21 tetování, a v roce 2011 se seznámila se svým nynějším přítelem Craigem, který je zároveň i její kadeřník. Proslavila se především vystupováním v britské pěvecké soutěží X-Factor (v roce 2010), kde skončila na 3. místě. Většina si asi tento ročník také pamatuje díky britské boy band skupině One Direction. Zkrátka, X-Factor přinesl světu nové hvězdy. Cher a Craig VIDEOKLIP 'WANT U BACK' Pro píseň 'Want U Back...

Tak konečně zapršelo. Jsem ráda, protože se pročistil vzduch, a já si odpočinula od těch veder, ve kterých se toho moc dělat nedá. Dnes tu pro vás mám malou inspiraci na outfity. Dejte mi vědět zda jsem se trefila do vašeho vkusu, a nebo rády nosíte něco jiného. prosím nekopírovat, vše je tvořené mnou na webu polyvore.com Který se vám líbí nejvíce? :) Užívejte volna a hodně čtěte!

Pouze spleť mých myšlenek v době kdy vládne noc. Nehledejte v tom spojistost s mojí osobou. Vše je pouze smyšlené. Stačilo by, kdyby mohla pozorovat jak slunce pomalu předává vládu měsíci. Stačilo by, kdyby měla někoho, kdo by ji objal. Stačilo by, kdyby s ním mohla pozorovat hvězdy a být volná. Stačilo by, kdyby se na ni podíval a řekl, že ji nikdy neopustí. Tak málo by jí stačilo. A přesto ani to málo už mít nemůže. Protože nic netrvá věčně. R.

Má škála oblíbených hudebníků je dost široká. A i když miluju převážně americké a britské interprety, tak se mezi mými oblíbenci najdou i nějací čeští. A mezi ně patří Lucka Vondráčková. Na Lucince jsem vyrůstala, a její hudba mne baví dodnes. Je to asi tím, že tatínek ji zbožňuje, takže jsem se poslouchání jejích písní prostě nevyhnula. Ale i když můj vkus na hudbu v poslední době zahnul spíš do rocku a takových tvrdších stylů, přepadne mě občas nálada na její popovky. Její (nejnovější?) píseň mě teď chytla, a tak stlačuju neustále replay. Snad se vám taky zalíbí:-) Ronnie.

Dlouhou dobu jsem si říkala, jestli je dobrý nápad to jsem zveřejnit, ale pak jsem došla k závěru, že jestli se mám ztrapnit, tak ať:-) Miluju malbu, i když jsem štětec do ruky nevzala už pěknou řádku let. Nejspíš proto z toho na první pokus vzniklo toto. Obrázek mi zabral asi tak 20-30 minut, opravdová rychlovka, při které jsem všechny své emoce potřebovala dostat ze sebe, a dopadlo to takto. Zmatená. Její mysl přetéká myšlenkami, které nemají hlavu ani patu. Neví co má dělat. Je to snad její vina? Proč se to stalo zrovna jí? Cítí zlost, lásku, smutek. Po tváři jí stéká slza. Nedokáže však určit, zda je to slza radosti smutku. Je toho na ni příliš.

Zvláštní jak každý den uteče rychlostí blesku a já pak jen ležím v posteli a v hlavě mám milion myšlenek o tom, že zítřek bude lepší. Jak lepší? Nejhorší je, že pořád spoléhám na to, že se jednoho dne probudím, a všechno bude jinak. Že budu bydlet v malém cihlovém domečku v Anglii, u postele mi bude ležet můj pes, a každý den po škole budu tančit na ulicích a bavit lidi. Dobrá, možná jsem se trochu nechala unést myšlenkami na perfektní život. Ale o to nejde. Každý den většinou promrhám sněním. Sedím doma a utápím se v knížkách a občas si říkám proč se něco takového nepřihodí i mně. A proč jednou pro vždy nezvednu ten svůj zadek a nezačnu pro své sny něco dělat? Nejde to. Už mnohokrát jsem přemýšlela nad tím, proč ne, a důvodů je hned několik. Prvním je střední. Měla jsem v plánu vypadnout do většího města a tím odstartovat svoji cestu, jenže co se nestalo. Náhle nastal únor 2013, a já si uvědomila, že střední škola se zaměřením, kterému se chci věnovat není a tím pádem nemám páru kam j...

K následujícím řádkům nemám žádná slova. Jde o výplod mé fantazie smíšený s mými zážitky, který je převeden do krátkého příběhu. Prosím jen, neberte každé slovo doslova. Beznaděj. Nenávidím ten pocit. Je to něco mnohem horšího než neúspěch nebo zklamání. I když možná není, možná je. Je to situace kdy je příliš pozdě něco změnit. Něco udělat. Vrátit čas zpět a všechno udělat jiné. Lepší. Nejde to. Je to situace kdy vám tečou slzy po tváři a vy si uvědomíte jednu jedinou věc, která vás srazí ještě níž než pouze na kolena. Ta bolest se vám vryje do srdce a usadí se tam jako nějaká odporná nemoc, kupříkladu rakovina. Ta věc je vina. Provinění, které spadá na vaše bedra. A lidé vám mohou namlouvat cokoliv chtějí, ale ve vaší hlavě bude stejně pořád ten proradný hlas křičet: "Je to tvá vina. Ty můžeš za všechnu tu bolest a utrpení. Jsi monstrum." Chci to ukončit. Už nechci cítit žádnou bolest. Ničí mne to. Ať to přestane! Srdce mi tiše tluče do hrudi a já sedím ve vaně. Zvuk tekouc...

Inspirace pro dnešní den. Nemám zrovna náladu na psaní, tak snad až zítra. Před sebou mám ještě nějaké učivo a dopisování, tak se na to půjdu už raději podívat. Každopádně, dnešek jsem přežila s relativně dobrou náladou. Už aby roztál sníh, a já mohla jít fotit nebo dělat cokoliv jiného, hlavně nesedět pořád doma. Zimu nemám dvakrát ráda, ale dá se přežít. Jenže takovéto počasí v dubnu? Nezlobte se, ale to už je vážně moc. No nic, ještě chvíli to budeme muset vydržet, a pak už hurá do kraťasů a tílek. Už aby to bylo. Celkem mi docházejí nápady na články. Dneska opravdu taková nouzovka, pár fotek z weheartit na zlepšení té pochmurné nálady. http://www.youtube.com/watch?v=pgltSp_mU7M Mějte se, Ronnie KEEP SMILE ON YOUR FACE♥

Došlo mi, že když jsem šťastná, tak nejsem schopná v mé hlavě vymyslet nějakou smysluplnou úvahu. Zato když jsem na dně a život mi připadá zbytečný, tak se nápady jen hrnou. Zpozorovala jsem to na sobě včera. Včerejšek byl pro mě doslova hororem. Nehodlám zde popisovat, co se stalo, snad pochopíte, že přeci mám své soukromí. Včera mi skutečně nebylo do smíchu. Došlo mi, že mé hlavní přání je, aby mi už nikdy po tváři netekla jediná slza. Bohužel jak to v tomto světě chodí, přání se neplní. Slzy se mi hrnuly po tváři, jenže jakmile jsem se podívala do zrcadla, tak jsem ztuhla úžasem. Nos byl nateklý, tváře morké od slz, ale má ústa byla zkřivená do úsměvu. Přejela jsem si po rtech, abych se předsvědčila, že se mi to nezdálo. A i když se mi v hlavě honily myšlenky typu " Proč já? Jsem na dně! Nikomu na mě nezáleží." tak jsem v mé tváři viděla šťastnou holku. Pak jsem si to uvědomila- sice se mi nepodařilo zadržet slzy, ale zato jsem pořád dodržela svůj slib- Směj se za každých ...

Ahojky, dnes tu mám pro vás anketu. Co máte radši? Tenisky nebo podpatky? Já jsem pro obojí, ale co se týče pohodlnosti tak jednoznačně tenisky;) nebo Tak co?:)