uniqueronnie

http://www.youtube.com/watch?v=bEmiJSPEBLE Nemohu se dočkat léta. Už aby bylo volno. Abyste měli nějaké info o dalších uplynulých dnech, tak vám přináším opět takový kratší článek. Co se týče víkendu, příliš si toho nevybavuji, jenom jsem se stresovala nad úterým (dneškem) a pokoušela se dostat do své hlavy, která funguje jako zásobník textů písniček, dostat dějepis. Pondělí dopadlo naprosto neočekávaně dobře, ale dnešek byl hrůza. Nejméně jednou jsem vás zde informovala, že jsem psala ročníkovou práci, a dnes byly obhajoby ročníkovek. Měla jsem začínat někdy v 15:00, takže čekání bylo hrozný, a jelikož se vždy stresuju, tak i tentokrát to nebylo výjimkou. Stoupla jsem si tam a myslela, že omdlím. Nakonec jsem to s několika přeřeknutími a nervózními "ehm" odříkala, a rychle vyrazila s M. na pizzu (mimochodem, její obhajoba byla skvělá, závídím jí!:-D) No a teď tu sedím a přemýšlím, jestli to bylo opravdu tak strašný. Nejvíc jsem asi zklamaná, že jsem si to tolikrát cvičila, a...

Nějak mi nekomentujete, co lásky? Bohužel, už nehraju tu hru, komentář za komentář. Mám své oblíbence, u kterých komentuju, a to je asi všechno. Už se nehodlám nutit k ničemu. Vždycky jsem chtěla velikou návštěvnost, ale nějak mě to přešlo, a jsem ráda za tak málo lidí. Už jen proto, abych se nemusela bát psát trochu více otevřeně. Nějak mě přepadl strach, že můj blog čte někdo, kdo by neměl. Taky vás to občas přepadne? Nebojte, svým ksichtem vás tu budu strašit ještě nějakou tu dobu. Dovolte mi informovat vás o uplynulých dnech. V pondělí jsem měla jet se třídou někam na výlet, ale jelikož mi bylo ještě "špatně", tak jsem nejela. 3x hurá! Taky jsem se v pondělí dočkala vysněných 15. Tak jsem zase o rok starší, ach jo. Zvláštní, jak jsem vždycky chtěla být staší, a teď bych s radostí brala zpátky svých 11 let kdy jsem nemusela toho tolik řešit. V úterý jsem jela vyřizovat s tatínkem občanský průkaz (fotka, atd..) a vypadám jako totální idiot na té fotce:-D doufám, že nejsem ...

Ahoj, jak se máte? Já momentálně ležím doma a mé myšlenky se ubírají k datu 30. dubna, kdy mám obhajoby ročníkovky. Jsem šíleně nervózní a plná obav, jestli to zvládnu. Ale nejvíc se asi bojím oznámení učiteli, že fotky nakonec tisknout nebudu, protože jsem ten týden byla doma nemocná a už bych to nestihla. Snad nebude naštvaný a nerhorší mi kvůli tomu hodnocení. Jo a slyšeli jste už novou písničku Fall Down od Miley Cyrus a Will.I.Ama? Mně osobně se líbí, taková pohodová k poslouchání při běhání... No nic, užijte si další díl:-) Omlouvám se, že je opět takový krátký, ale musím se naučit psát dlouhé části:-D Trhla jsem sebou a prudce se otočila. Další velikán se nade mnou skláněl a probodával mě pohledem. "Slečno, teď nemůžete odejít, musíte tu zůstat než…" "Ne, já musím za Jakem!" skočila jsem mu okamžitě do řeči. "Je mi líto, ale nemáte povolení odejít z této budovy, dokud vás nevyslechneme," trval na svém. Přivřela jsem oči do úzkých štěrbin a podívala ...

Ahoj, takže se vám ozývám opět se shrnutím dalšího týdne mého nudného života. Nadpis ignorujte, mám svoji neměckou chvilku a musím se vypsat, dokud mám jakž takž dobrou náladu (že by to bylo tou tunou dobrého jídla po týdnu diety? Maybe) Minulý víkend byl celý takový chaotický. V sobotu jsem měla v plánu vyrazit na brusle, ale jelikož jsem byla zaúkolována (divné slovo) , tak jsem se nikam nedostala a poslouchala starý písničky od Tokio Hotel se starým Biloušovým hárem♥. Od tatínka jsem také měla za úkol jít na přednášku o historii našeho města, kvůli jediný pitomý knize jako dárek, za to, že jste tam hodinu seděli a poslouchali věci, které jsou napsané v té knize. Tak to popsala babička, jelikož já jsem tam (díky bohu) nemusela. Když jsem přišla domů, mohla jsem jít konečně ven, jenže jsme si nechali dovést pizzu, takže asi tušíte, jak to dopadlo. V neděli jsem ale konečně vypadla ven. Málem bych nešla, ale díky Mary, která mě donutila jsem šla. Na té malé cyklostezce, kde na nás kaž...

Ahojky krásky, tak je tu konečně pátek. Dá se říct, že tento týden může slavit úspěch i neúspěch. Neúspěch každopádně pouze v případě angličtiny, kdy do řad samých jedniček přibyla jedna 5 a to jen proto, že jsem zrovna netušila co se děje a že mám pouze něco číst. Takže žádný špatný překlad, žádná nevědomost, pouze lenost. Doma se mi vysmáli, že místo průměru 1.00 se mi tam vysmívá 1.08, ach ten život:D Každopádně po zklamání z minulého víkendu, kdy jsme jeli nakupovat abych si vybrala něco k narozeninám a já si nevybrala nic, jsem si objednala tu nejlepší žehličku od rowenty a naprosto ji miluju. Přesný typ žehličky je Rowenta s 9500 a vsadím se, že většina z vás tuhle krásku zná. A co chystám na víkend? Ráda bych už vyrazila bruslit, protože mi to už opravdu chybí. Dál se musím podívat jako vždy na něco do školy a rozmyslet jak vytisknu fotky na obhajobu ročníkovky. A taky se pokusím konečně dočíst Školu Noci 6. díl, bože je to zatím tak nezáživný-,- Chtěla jsem se vás zeptat, jestl...

K následujícím řádkům nemám žádná slova. Jde o výplod mé fantazie smíšený s mými zážitky, který je převeden do krátkého příběhu. Prosím jen, neberte každé slovo doslova. Beznaděj. Nenávidím ten pocit. Je to něco mnohem horšího než neúspěch nebo zklamání. I když možná není, možná je. Je to situace kdy je příliš pozdě něco změnit. Něco udělat. Vrátit čas zpět a všechno udělat jiné. Lepší. Nejde to. Je to situace kdy vám tečou slzy po tváři a vy si uvědomíte jednu jedinou věc, která vás srazí ještě níž než pouze na kolena. Ta bolest se vám vryje do srdce a usadí se tam jako nějaká odporná nemoc, kupříkladu rakovina. Ta věc je vina. Provinění, které spadá na vaše bedra. A lidé vám mohou namlouvat cokoliv chtějí, ale ve vaší hlavě bude stejně pořád ten proradný hlas křičet: "Je to tvá vina. Ty můžeš za všechnu tu bolest a utrpení. Jsi monstrum." Chci to ukončit. Už nechci cítit žádnou bolest. Ničí mne to. Ať to přestane! Srdce mi tiše tluče do hrudi a já sedím ve vaně. Zvuk tekouc...

Inspirace pro dnešní den. Nemám zrovna náladu na psaní, tak snad až zítra. Před sebou mám ještě nějaké učivo a dopisování, tak se na to půjdu už raději podívat. Každopádně, dnešek jsem přežila s relativně dobrou náladou. Už aby roztál sníh, a já mohla jít fotit nebo dělat cokoliv jiného, hlavně nesedět pořád doma. Zimu nemám dvakrát ráda, ale dá se přežít. Jenže takovéto počasí v dubnu? Nezlobte se, ale to už je vážně moc. No nic, ještě chvíli to budeme muset vydržet, a pak už hurá do kraťasů a tílek. Už aby to bylo. Celkem mi docházejí nápady na články. Dneska opravdu taková nouzovka, pár fotek z weheartit na zlepšení té pochmurné nálady. http://www.youtube.com/watch?v=pgltSp_mU7M Mějte se, Ronnie KEEP SMILE ON YOUR FACE♥