uniqueronnie

http://www.youtube.com/watch?v=n3p47xpVqmo Ahojky, sice jsem měla v plánu napsat jiný typ článku, ale čas mi prostě nevyšel, tak píšu daily life. V poslední době se toho moc neděje. Sezení ve škole, přemýšlení jen nad tím, až budu doma a budu si moct lehnout do postele a jít spát. Už mi z toho pomalu jebe. Každý den to samé. Nic se neděje. Už mi připadá, jako by neměl nastat den, kdy se stane něco zajímavýho. Hádejte, jak jsem strávila ty čtyři dny volna? Seděla jsem doma, uzavřela se do sebe a přemýšlela. Celkem mi chybí ty časy strávené venku. Jenže teď když mě někdo chce vytáhnout ven, tak se mi prostě nechce. A proč by se mi taky chtělo, že? Celý týden sedím až do noci v knížkách a sešitech, a když už konečně nastane vytoužený víkend, tak akorát dospávám a připravuju se na dalších 5 stresujících dní. A kam mám tedy nacpat zábavu a nějaký odreagování? To fakt nevím. Chybí mi léto, dost. Víte, já už ani nevím co vám sem mám vlastně psát. O škole? Pochybuju, že o tom chcete číst. Jina...

Došlo mi, že když jsem šťastná, tak nejsem schopná v mé hlavě vymyslet nějakou smysluplnou úvahu. Zato když jsem na dně a život mi připadá zbytečný, tak se nápady jen hrnou. Zpozorovala jsem to na sobě včera. Včerejšek byl pro mě doslova hororem. Nehodlám zde popisovat, co se stalo, snad pochopíte, že přeci mám své soukromí. Včera mi skutečně nebylo do smíchu. Došlo mi, že mé hlavní přání je, aby mi už nikdy po tváři netekla jediná slza. Bohužel jak to v tomto světě chodí, přání se neplní. Slzy se mi hrnuly po tváři, jenže jakmile jsem se podívala do zrcadla, tak jsem ztuhla úžasem. Nos byl nateklý, tváře morké od slz, ale má ústa byla zkřivená do úsměvu. Přejela jsem si po rtech, abych se předsvědčila, že se mi to nezdálo. A i když se mi v hlavě honily myšlenky typu " Proč já? Jsem na dně! Nikomu na mě nezáleží." tak jsem v mé tváři viděla šťastnou holku. Pak jsem si to uvědomila- sice se mi nepodařilo zadržet slzy, ale zato jsem pořád dodržela svůj slib- Směj se za každých ...

Ahojky, dnes tu mám pro vás anketu. Co máte radši? Tenisky nebo podpatky? Já jsem pro obojí, ale co se týče pohodlnosti tak jednoznačně tenisky;) nebo Tak co?:)

Tak je tu po několika stoletích další kapitola mé povídky. Je opět taková kratší, ale příští už by měla být delší (doufám) ;) "Starships were meant to fly, hands and touch the sky.." Lucy volá. "Čau, co je?" zeptala jsem se a z vlasů mi přitom pořád kapala voda z jezera. "Dneska večer je u Scotta párty. Půjdeš?" vyhrkla hned. Moc se mi tam nechtělo, ale znala jsem Lucy. Ta nebere "ne" jako odpověď. "Jo, myslím, že se zastavím." Odpověděla jsem, nepříliš nadšeně. "Super, tak v devět u mě. Měj se." Ukončila hovor. Já jsem ze sebe dostala mokré oblečení a vysušila si vlasy. Když už jsem konečně dokončila sušení vlasů, tak jsem uslyšela zaklapnutí dveří. Seběhla jsem po schodech dolů a uviděla matku. "Ahoj mami." Prohodila jsem. "Ahoj, budu potřebovat, abys skočila nakoupit. Večer čekám návštěvu." Oznámila mi hned. "Jo, fajn, ale já už mám na večer svoje plány." Vysvětlila jsem. "Ale jistě, já ta...