uniqueronnie

Blázním. Civím do zdi a přemýšlím, proč je jedna prasklinka větší než druhá. Přejížím po nich prsty a neviditelnou čarou spojuji v jedno veliké nic. Občas se tu hru snažím hrát i v reálném životě. Spojuji kolem sebe lidi, ale bojím se zrady. Bojím se jich samotných. A v tu chvíli se to velké nic roztrhne já jsem opět sama. Znovu se je snažím spojit, ale je příliš pozdě. Usínám. U. R. _________ Není potřeba to chápat, protože i já když si to čtu zpětně, tak tomu nerozumím. Co tím asi ten básník pohřbený hluboko ve mně chtěl říci?