Když blázen píše.
Blázním. Civím do zdi a přemýšlím, proč je jedna prasklinka větší než druhá.
Přejížím po nich prsty a neviditelnou čarou spojuji v jedno veliké nic.
Občas se tu hru snažím hrát i v reálném životě.
Spojuji kolem sebe lidi, ale bojím se zrady.
Bojím se jich samotných.
A v tu chvíli se to velké nic roztrhne já jsem opět sama.
Znovu se je snažím spojit, ale je příliš pozdě.
Usínám.
U. R.
_________
Není potřeba to chápat, protože i já když si to čtu zpětně, tak tomu nerozumím. Co tím asi ten básník pohřbený hluboko ve mně chtěl říci?
Komentáře
Okomentovat