Tma skrývá všechna nevyslovená přání, která jsou skryta v jejích očích.
photo by: Ronnie Noční procházka, tma je fajn. Tma skrývá mé pravé já. Zjišťuji, že teprve v té nejčernější tmě se cítím šťastná. Pod nohama mi šustí listí a mě přes sužující strach ze všeho, zaplavuje pocit svobody. Noc je fajn. Tma je fajn. Otevřu blog.cz, najedu na nový článek, a najednou se zaseknu. O čem chci psát? Koukám na prázdné písmo, a přemýšlím, jakými slovy ho vyplnit. Poslední dobou mám sílu jen na to se ráno vykopat z postele, přežít školu, jít domů, dohnat spánek, a do noci se opět učit. Taky jsem úplně přestala psát. Děsí mě, že se ta chuť už nevrátí, protože mi to chybí, jenže od začátku školy jako by se veškerá inspirace vytratila. Otevřu word, a prostě se zaseknu. Jako s psaním článků. Nemám nápady, nefotím, nedělám nic. Přežívám. Mohla bych dělat tolik věcí. Tolik plánů, ale žádná chtíč je uskutečnit. Nenávidím dnešní dobu. Nenávidím všechno a všechny. Nenávidím svoji nenávist. Ano, o tom je dnešní doba. Nenávist. Je vidět všude. Příliš spěcháme, příliš se za vším ...