uniqueronnie

Ten název se mi líbí. Ostatní "blogeři" šli asi hlouběji do sebe, když každý týden volí tak poetická témata. Abych pravdu řekla, tak mě přestalo bavit psát promakané články. Vždycky toho mám tolik na srdci a bojím se, že na něco v tom sledu zapomenu. Kéž bych mohla psát tak rychle, abych stíhala zapsat své myšlenkové pochody. Poslední dva víkendy byly hektické. A tento nebude výjimkou. Musím říct, že jsem ráda. Protože trávit 2 dny čas celý den s celou rodinou nedávám. Proto je i ten týden ve škole lepší než víkendy doma. Napsala mi jedna osoba. Dávno jsem toho člověka zavrhla. A nechtěla jsem mu odepisovat, ale nedalo mi to. Prostě tělo neposlouchalo hlavu, jako už tisíckrát předtím. A tím jsem si pěkně ublížila. Teď tu sedím a doufám, že napíše i když vím, že už nenapíše. Ta představa mě naprosto drtí zevnitř. A proč nenapíšu já? Protože si budu připadat jako když se vtírám. Nad každou zprávou jsem přemýšlela, a ještě déle jsem dumala nad svojí odpovědí. Neumím si představi...

Tomu fousatýmu datu u posledního článku ani nejde uvěřit. Úplně jsem se distancovala od psaní. Budu nejspíš hodně dlouho přemýšlet nad tím jak se mi to podařilo. Ale cítím se mnohem líp když mé prsty zběsile běhají po klávesnici a dávají dohromady mé myšlenky. Líp se mi dýchá, padá ze mě tíha posledních dnů a tak. Od úterý jsem doma. Asi jsem chtěla, asi i moje tělo chtělo. Prostě a zkrátka- rozhodla jsem se, že budu nemocná. A zbytek mého já (pozn. tělo) mi vyhovělo. Funny jak jsem si myslela, že budu mít čas dočíst knížky, na které nikdy čas nemám, jak si konečně dám dohromady všechny záležitosti a trochu se pozvednu ze statusu troska. Bohužel se zdá, že mě to poslalo ještě hlouběji než jsem byla. Zjistila jsem, že nejen, že se necítím dobře mezi lidmi, ale necitím se dobře ani sama v posteli a věčně se sluchátky na uších. Už několikrát jsem přemýšlela nad tím proč se necítím dobře mezi lidmi. Mám pocit, že jim nerozumím a oni nerozumí mně. Nerozumím mnoha věcem, ale to asi k tomuhl...