Někdy je všechno tak hrozný, že mám chuť křičet, a křičet, dokud neztratím hlas a s ním všechno ostatní.

Nějak mi nekomentujete, co lásky? Bohužel, už nehraju tu hru, komentář za komentář. Mám své oblíbence, u kterých komentuju, a to je asi všechno. Už se nehodlám nutit k ničemu. Vždycky jsem chtěla velikou návštěvnost, ale nějak mě to přešlo, a jsem ráda za tak málo lidí. Už jen proto, abych se nemusela bát psát trochu více otevřeně. Nějak mě přepadl strach, že můj blog čte někdo, kdo by neměl. Taky vás to občas přepadne? Nebojte, svým ksichtem vás tu budu strašit ještě nějakou tu dobu. Dovolte mi informovat vás o uplynulých dnech.

V pondělí jsem měla jet se třídou někam na výlet, ale jelikož mi bylo ještě "špatně", tak jsem nejela. 3x hurá! Taky jsem se v pondělí dočkala vysněných 15. Tak jsem zase o rok starší, ach jo. Zvláštní, jak jsem vždycky chtěla být staší, a teď bych s radostí brala zpátky svých 11 let kdy jsem nemusela toho tolik řešit.

V úterý jsem jela vyřizovat s tatínkem občanský průkaz (fotka, atd..) a vypadám jako totální idiot na té fotce:-D doufám, že nejsem sama.

Dnes jsme jeli do divadla. Měli jsme jet na nějaké představení, které vypadalo celkem dobře, ale hlavní herec onemocněl, tak jsme jeli na něco jiného. Ale užila jsem si to tak i tak. Nestihli jsme toho ale moc nafotit, a foťák s sebou měla jen Mary, takže musím počkat až mi nějaké fotky pošle.

Odpoledne pro mě bylo ale peklo. Nechce se mi to ještě psát, možná se o tom někdy zmíním, ale nejdřív se s tím musim smířit sama než se o to podělím s někým jiným.

Každopádně užijte si zbytek týdne, kupte si spoustu šortek a silonky alá štětka, ať vám všichni mají co závidět (není to móda pro každého, proto se omlouvám těm, koho to nebere)