Už mám dost toho stereotypu.

Na úvod zrcadlové. Omlouvám se za případné žaludeční potíže způsobené mým vzhledem :-)

Ahoj všichni,

je toho vlastně tolik k napsání, a zároveň skoro nic.

Utekly 3 týdny, a já si začínám uvědomovat, že zůstat v tomto městě bylo to nejhorší rozhodnutí v mém životě. Můj život se dá v podstatě shrnout jednou větou: Jdu do školy, přijdu ze školy, jsem na noťasu, popřípadě si čtu. And that's all. Jak vydržím ty 4 roky?

Ale abych nebyla jen negativní, tak i nějaké příjemné chvilky.

Jela jsem za Mary, ta mě provedla městem, ukázala mi školu, a opět jsme se hrozně nasmály. A ani déšť, který nám z vlasů udělal ovčí srst nám nezkazil den.

Hodiny češtiny se budou od prváku ubírat k literatuře, z čehož jsem nadšená. Konečně se s pomocí učitelky dokopu k přečtení těch knížek na dloouhém seznamu.

Angličtinářka dnes naznačila, že se budou kromě zájezdů do Švýcarska pořádat i zájezdy do Anglie, hurá. S E. jsme z toho byly úplně šílené. Tak doufám, že to je pravda.

A jak zvládáte návrat do školy vy? :-)

Ronnie.