Have fun, that's all I need

Řekla bych, že když se už konečně rozhodnu napsat článek, tak by mi osud mohl přát a když ho chci zveřejnit, tak by ho snad doopravdy mohl zveřejnit ne? Ale ne, to by přece nebyla zábava. Takže ho píšu podruhé, a opravdu se přemáhám, abych nezačala zuřivostí řvát, protože jsem s ním byla fakt spokojená. Bohužel, poslední dobou se na nic víc než na články ve své podstatě o ničem nezmůžu. Náplň posledních dnů u mě je sledování starých seriálů a poslouchání CD'ček, o které jsem jako malá prosila tátu třeba jen kvůli jedné písničce. Měla bych něco dělat, jít běhat, cvičit, ale ne, já jen ležím. V horším případě se mnou leží i nutella, která mi dělá společnost.

Nejspíš se zase pomalu nořím do deprese. A ani pochmurné počasí mi nijak nepomáhá, jsem kompletně mrtvá, neschopná cokoliv dělat, a celý den proležím v posteli. Většinou mě taky druhý den bolí hlava, i když si nejsem jistá jestli to má na svědomí tohle, nebo že málo piju. Každopádně citlivost na změny počasí je další z věcí, které jsem zdědila, thanks mum. Proč já musela zdědit jen to špatné? Protivná jsem po mamce, líná po babičce a mám rozpláclé palce po tátovi. Poslední bod neberte vážně, vlastně nic z toho. Je na nic bydlet v maloměstě, to vám povím. Celý naše město spí, ani důchodci tohle počasí nezvládají dobře. Jsem stařenka v těle puberťačky.

Chris De Burgh - High On Emotion (1984) - A&M

Tohle psát nebylo tak snadný jako u toho ztraceného článku, nejsem s tím spokojená, nejspíš zase skončí v rozepsaných, jupí. Asi začnu psát články ve wordu a pak to překopíruju, protože tohle mě neskutečně nasralo.

Každopádně dejte mi (pokud chcete) follow na instagramu, protože jak dobře víme, při vysokém počtu followers se všem ihned zvyšuje ego, i mě to dělá happy, smutný.

Usmívejte se, a já bežím na kolo ze sebe tu frustraci dostat,

Ronnie.