Maybe 'okay' will be our 'always'.

John Green is my role model, haha.

Je to hold těžké když si řeknete, že se vyfotíte, ale nechcete ukázat obličej posetý nedokonalostmi. Dokonalost sice neexistuje, ale toto slovo je denně používáno. "Hele, dívej na tu slečnu. Má dokonalé vlasy." "Vidíš ty boty? Ta jejich barva je přímo dokonalá." Už si dávám pozor, komu takové slovo věnuji. Poslední dobou to v mém životě je jako na horské dráze. V jednu chvíli je život fajn, svítí sluníčko, a hned nato je hnusně zamračeno a já mám chuť jen spát. Možná za to může i můj pokoj, kam za celý den ani jednou nezasvítí sluníčko, a je to taková temná komora.Poslední dva týdny byly hrozně stresující. Hrozně moc testů a málo času. Ještě k tomu přidejte únavu a máte tu nejhorší možnou kombinaci- ospalou nervózní Ronnie, na kterou je lepší nemluvit. Jo, to jsem byla fakt protivná- tímto se omlouvám všem lidem, kterým jsem řekla něco hnusnýho.

V sobotu byl ples. A to jediný pozitivní na tom byl ten alkohol (to, co jsme tam pili, tomu se ani alkohol říkat nedalo), díky kterému jsem se udržela na vratkých podpatcích a neusnula při předávání šerp. Taky jsem si zatancovala s nějakým panem neznámým, dala mu facebook, a do teď mu nepotvrdila žádost. Přemýšlím, že bych si ho zrušila. Štve mě, že všichni řeší problémy přes něj. Na internetu velcí kamarádi a v reálném životě ani nezavadí pohledem. Nejraději bych jim nafackovala. Dnes jsem byla navštívit kamarádku v nemocnici. Bylo fajn vidět, že je v pohodě a smát se, jako by se nic nedělo.

Poslední dny jen ležím a dívám se na videa. Vyhovuje mi to. A stejnak, kdyby mě někdo chtěl vytáhnout ven, vymluvila bych se na zimu. A pak si stěžuju, že nemám co dělat. Nevím co chci.