uniqueronnie

Mám strach. A naživu mě drží jen myšlenka na tebe. Nechci se bát. Nechci se mračit. _ Je mi zima, ale venku je teplo. Mé ruce i nohy jsou chladné, bojím se vyjít ven a nastavit tvář slunci. _ Kůže bledá a oči prázdné. _ Rty suché, toužící po tvých konejšivých polibcích. _ Nechápeš to? _ Když jsem s tebou, bolest mizí. Odháníš ji pryč někam do neznáma. _ Ale ne dostatečně daleko. _ Stále se vrací a zanechává modřiny na duši. _ Nikdy neodejde. _ _

Mluvili jsme a šlo to. _ Mluvili jsme a nebylo to nucené. _ Ale přece jen jsem byla klidnější když bylo ticho. Slyšet byly jen naše kroky, to tiché šoupání. Občas se k tomu přidal smích opilích lidí utápejících svá trápení v alkoholu. Já jsem byla ráda, že jsem tentokrát opilá nebyla. Akorát bych vše zkazila. _ Bylo asi půl deváté večer a slunce šlo spát. Své oči jsem upínala na bouři barev odehrávající se před našimi těly, byla jsem ohromena tak prostou krásou. _ Proklínám čas. Byl k nám tak nemilosrdný. Než jsem se stihla nadechnout, než jsem stihla začít na chvíli žít a vnímat, byl konec. _ Chtěla jsem ještě krátkou chvíli, krátký moment, on však křičel: "Ale mě to nezajímá!" _ _ Bylo by drzé nechat své myšlenky přehrávat vzpomínky na úplně jiného člověka? Je to správné? Co je správné? _ Děkuji za tento malý dar, po dlouhé době se k nim vracím a nechci odejít.

Ten název se mi líbí. Ostatní "blogeři" šli asi hlouběji do sebe, když každý týden volí tak poetická témata. Abych pravdu řekla, tak mě přestalo bavit psát promakané články. Vždycky toho mám tolik na srdci a bojím se, že na něco v tom sledu zapomenu. Kéž bych mohla psát tak rychle, abych stíhala zapsat své myšlenkové pochody. Poslední dva víkendy byly hektické. A tento nebude výjimkou. Musím říct, že jsem ráda. Protože trávit 2 dny čas celý den s celou rodinou nedávám. Proto je i ten týden ve škole lepší než víkendy doma. Napsala mi jedna osoba. Dávno jsem toho člověka zavrhla. A nechtěla jsem mu odepisovat, ale nedalo mi to. Prostě tělo neposlouchalo hlavu, jako už tisíckrát předtím. A tím jsem si pěkně ublížila. Teď tu sedím a doufám, že napíše i když vím, že už nenapíše. Ta představa mě naprosto drtí zevnitř. A proč nenapíšu já? Protože si budu připadat jako když se vtírám. Nad každou zprávou jsem přemýšlela, a ještě déle jsem dumala nad svojí odpovědí. Neumím si představi...

Tomu fousatýmu datu u posledního článku ani nejde uvěřit. Úplně jsem se distancovala od psaní. Budu nejspíš hodně dlouho přemýšlet nad tím jak se mi to podařilo. Ale cítím se mnohem líp když mé prsty zběsile běhají po klávesnici a dávají dohromady mé myšlenky. Líp se mi dýchá, padá ze mě tíha posledních dnů a tak. Od úterý jsem doma. Asi jsem chtěla, asi i moje tělo chtělo. Prostě a zkrátka- rozhodla jsem se, že budu nemocná. A zbytek mého já (pozn. tělo) mi vyhovělo. Funny jak jsem si myslela, že budu mít čas dočíst knížky, na které nikdy čas nemám, jak si konečně dám dohromady všechny záležitosti a trochu se pozvednu ze statusu troska. Bohužel se zdá, že mě to poslalo ještě hlouběji než jsem byla. Zjistila jsem, že nejen, že se necítím dobře mezi lidmi, ale necitím se dobře ani sama v posteli a věčně se sluchátky na uších. Už několikrát jsem přemýšlela nad tím proč se necítím dobře mezi lidmi. Mám pocit, že jim nerozumím a oni nerozumí mně. Nerozumím mnoha věcem, ale to asi k tomuhl...

Páni, radši se ani nedívám na datum posledního článku, protože bych tomu asi ani nevěřila. Hodně dlouho jsem neotevřela word a nepsala. Hodně dlouho jsem nepsala sem. Nebylo o čem. Řekla bych, že pár určitých věcí se změnilo, třeba to, že jsem zlenivěla. Ale opravdu dost. S začátkem druháku jsem přestala se vším s čím jsem začala přes prázdniny. Upadla jsem do starého známého stereotypu a prokrastinace plně udeřila. Zmůžu se jen na stěžování si na twitteru, protože lidi kolem mě to už nebaví. A já se jim nedivím. Ale to jsem prostě já, věčně nespokojená. Aby dnešní článek nebyl jen plný zbytečných myšlenek, rozhodla jsem se splácat něco k tématu týdne. "Maličkosti, které dělají lidi šťastnými." Poslední dobou se snažím si takových maličkostí vážit. Učím se být vděčná za úsměv, nebo že mi třeba někdo otevře dveře a pustí mě první. I na špatném dni se dá najít tolik pozitivních blbostí, které vám náladu zlepší. Stačí jen vnímat. I já sama se snažím lidem zpříjemňovat den. Ráno,...

Ahojte, no trochu to tu vázne. A to už delší dobu. Nápady na články nejsou, k psaní jsem se nedostala a focení taky dost zanedbávám. Poslední týden nejspíš věnuju poslednímu odreagování před nájezdem do stereotypu, kterého se nejvíc obávám. Čeká mě docela těžký rok, a já abych řekla pravdu, mám zase hlavu plnou plánů, jak letos budu pilně studovat (:D) a trochu vystoupit z mé comfort zone. Taky mám v plánu radikální zkrácení vlasů, no pláču už teď. Jsou dost zničené a to zastřižení je zkrátka potřeba. Taky jsem uvažovala o přesunutí na blogger, ale zatím to je pořád jen ve fázi nápadu. Aby to tu úplně nezaniklo, rozhodla jsem se postnout pár mých poslední dobou oblíbených tumblr fotek (na tumblr mě najdete tady ), enjoy Usmívejte se, alespoň po zbytek posledního prázdninového týdne, pak se budu i já mračit Ronnie.

Řekla bych, že když se už konečně rozhodnu napsat článek, tak by mi osud mohl přát a když ho chci zveřejnit, tak by ho snad doopravdy mohl zveřejnit ne? Ale ne, to by přece nebyla zábava. Takže ho píšu podruhé, a opravdu se přemáhám, abych nezačala zuřivostí řvát, protože jsem s ním byla fakt spokojená. Bohužel, poslední dobou se na nic víc než na články ve své podstatě o ničem nezmůžu. Náplň posledních dnů u mě je sledování starých seriálů a poslouchání CD'ček, o které jsem jako malá prosila tátu třeba jen kvůli jedné písničce. Měla bych něco dělat, jít běhat, cvičit, ale ne, já jen ležím. V horším případě se mnou leží i nutella, která mi dělá společnost. Nejspíš se zase pomalu nořím do deprese. A ani pochmurné počasí mi nijak nepomáhá, jsem kompletně mrtvá, neschopná cokoliv dělat, a celý den proležím v posteli. Většinou mě taky druhý den bolí hlava, i když si nejsem jistá jestli to má na svědomí tohle, nebo že málo piju. Každopádně citlivost na změny počasí je další z věcí, kter...