uniqueronnie

Ahojte, právě teď bych se měla učit...jenže já se znám. Jakmile se blíží konec roku, už mám tendence se na všechno vykašlat. Také to splňuji, a místo zmiňovaného učiva jsem dopsala další kapitolu:-) snad se bude líbit "Zařídila jsem, že tě z toho celého vynechají," vysvětlila. "Jak vynechají, chceš říct, že…," zasekla jsem se. Ne, to nemohla udělat. "Ty jsi to všechno hodila na Lucy, Miu a Hannu? Ale já jsem v tom s nimi, proč mě takhle zachraňuješ, když to nepotřebuju?" skoro jsem křičela. "Nezvyšuj hlas, všechno jsem zařídila. Než se ten případ vyřeší, pojedeš za tátou…" "Za tátou? Ale ten je až v Belgii, to nejde…" "Pro tvou informaci, momentálně je v Austrálii." "Na tom nezáleží," odsekla jsem okamžitě. Nepoznávala jsem tu ženu, která mě právě chce poslat pryč z jejího života a od všech mých přátel. Položila jsem na zem Matta, kterého jsem celou dobu držela, a vyrazila z té hrozné budovy. Nikam nepojedu. Nemá žád...

Dlouhou dobu jsem si říkala, jestli je dobrý nápad to jsem zveřejnit, ale pak jsem došla k závěru, že jestli se mám ztrapnit, tak ať:-) Miluju malbu, i když jsem štětec do ruky nevzala už pěknou řádku let. Nejspíš proto z toho na první pokus vzniklo toto. Obrázek mi zabral asi tak 20-30 minut, opravdová rychlovka, při které jsem všechny své emoce potřebovala dostat ze sebe, a dopadlo to takto. Zmatená. Její mysl přetéká myšlenkami, které nemají hlavu ani patu. Neví co má dělat. Je to snad její vina? Proč se to stalo zrovna jí? Cítí zlost, lásku, smutek. Po tváři jí stéká slza. Nedokáže však určit, zda je to slza radosti smutku. Je toho na ni příliš.

Zvláštní jak každý den uteče rychlostí blesku a já pak jen ležím v posteli a v hlavě mám milion myšlenek o tom, že zítřek bude lepší. Jak lepší? Nejhorší je, že pořád spoléhám na to, že se jednoho dne probudím, a všechno bude jinak. Že budu bydlet v malém cihlovém domečku v Anglii, u postele mi bude ležet můj pes, a každý den po škole budu tančit na ulicích a bavit lidi. Dobrá, možná jsem se trochu nechala unést myšlenkami na perfektní život. Ale o to nejde. Každý den většinou promrhám sněním. Sedím doma a utápím se v knížkách a občas si říkám proč se něco takového nepřihodí i mně. A proč jednou pro vždy nezvednu ten svůj zadek a nezačnu pro své sny něco dělat? Nejde to. Už mnohokrát jsem přemýšlela nad tím, proč ne, a důvodů je hned několik. Prvním je střední. Měla jsem v plánu vypadnout do většího města a tím odstartovat svoji cestu, jenže co se nestalo. Náhle nastal únor 2013, a já si uvědomila, že střední škola se zaměřením, kterému se chci věnovat není a tím pádem nemám páru kam j...

http://www.youtube.com/watch?v=bEmiJSPEBLE Nemohu se dočkat léta. Už aby bylo volno. Abyste měli nějaké info o dalších uplynulých dnech, tak vám přináším opět takový kratší článek. Co se týče víkendu, příliš si toho nevybavuji, jenom jsem se stresovala nad úterým (dneškem) a pokoušela se dostat do své hlavy, která funguje jako zásobník textů písniček, dostat dějepis. Pondělí dopadlo naprosto neočekávaně dobře, ale dnešek byl hrůza. Nejméně jednou jsem vás zde informovala, že jsem psala ročníkovou práci, a dnes byly obhajoby ročníkovek. Měla jsem začínat někdy v 15:00, takže čekání bylo hrozný, a jelikož se vždy stresuju, tak i tentokrát to nebylo výjimkou. Stoupla jsem si tam a myslela, že omdlím. Nakonec jsem to s několika přeřeknutími a nervózními "ehm" odříkala, a rychle vyrazila s M. na pizzu (mimochodem, její obhajoba byla skvělá, závídím jí!:-D) No a teď tu sedím a přemýšlím, jestli to bylo opravdu tak strašný. Nejvíc jsem asi zklamaná, že jsem si to tolikrát cvičila, a...

Nějak mi nekomentujete, co lásky? Bohužel, už nehraju tu hru, komentář za komentář. Mám své oblíbence, u kterých komentuju, a to je asi všechno. Už se nehodlám nutit k ničemu. Vždycky jsem chtěla velikou návštěvnost, ale nějak mě to přešlo, a jsem ráda za tak málo lidí. Už jen proto, abych se nemusela bát psát trochu více otevřeně. Nějak mě přepadl strach, že můj blog čte někdo, kdo by neměl. Taky vás to občas přepadne? Nebojte, svým ksichtem vás tu budu strašit ještě nějakou tu dobu. Dovolte mi informovat vás o uplynulých dnech. V pondělí jsem měla jet se třídou někam na výlet, ale jelikož mi bylo ještě "špatně", tak jsem nejela. 3x hurá! Taky jsem se v pondělí dočkala vysněných 15. Tak jsem zase o rok starší, ach jo. Zvláštní, jak jsem vždycky chtěla být staší, a teď bych s radostí brala zpátky svých 11 let kdy jsem nemusela toho tolik řešit. V úterý jsem jela vyřizovat s tatínkem občanský průkaz (fotka, atd..) a vypadám jako totální idiot na té fotce:-D doufám, že nejsem ...

Ahoj, jak se máte? Já momentálně ležím doma a mé myšlenky se ubírají k datu 30. dubna, kdy mám obhajoby ročníkovky. Jsem šíleně nervózní a plná obav, jestli to zvládnu. Ale nejvíc se asi bojím oznámení učiteli, že fotky nakonec tisknout nebudu, protože jsem ten týden byla doma nemocná a už bych to nestihla. Snad nebude naštvaný a nerhorší mi kvůli tomu hodnocení. Jo a slyšeli jste už novou písničku Fall Down od Miley Cyrus a Will.I.Ama? Mně osobně se líbí, taková pohodová k poslouchání při běhání... No nic, užijte si další díl:-) Omlouvám se, že je opět takový krátký, ale musím se naučit psát dlouhé části:-D Trhla jsem sebou a prudce se otočila. Další velikán se nade mnou skláněl a probodával mě pohledem. "Slečno, teď nemůžete odejít, musíte tu zůstat než…" "Ne, já musím za Jakem!" skočila jsem mu okamžitě do řeči. "Je mi líto, ale nemáte povolení odejít z této budovy, dokud vás nevyslechneme," trval na svém. Přivřela jsem oči do úzkých štěrbin a podívala ...

Ahoj, takže se vám ozývám opět se shrnutím dalšího týdne mého nudného života. Nadpis ignorujte, mám svoji neměckou chvilku a musím se vypsat, dokud mám jakž takž dobrou náladu (že by to bylo tou tunou dobrého jídla po týdnu diety? Maybe) Minulý víkend byl celý takový chaotický. V sobotu jsem měla v plánu vyrazit na brusle, ale jelikož jsem byla zaúkolována (divné slovo) , tak jsem se nikam nedostala a poslouchala starý písničky od Tokio Hotel se starým Biloušovým hárem♥. Od tatínka jsem také měla za úkol jít na přednášku o historii našeho města, kvůli jediný pitomý knize jako dárek, za to, že jste tam hodinu seděli a poslouchali věci, které jsou napsané v té knize. Tak to popsala babička, jelikož já jsem tam (díky bohu) nemusela. Když jsem přišla domů, mohla jsem jít konečně ven, jenže jsme si nechali dovést pizzu, takže asi tušíte, jak to dopadlo. V neděli jsem ale konečně vypadla ven. Málem bych nešla, ale díky Mary, která mě donutila jsem šla. Na té malé cyklostezce, kde na nás kaž...