uniqueronnie

John Green is my role model, haha. Je to hold těžké když si řeknete, že se vyfotíte, ale nechcete ukázat obličej posetý nedokonalostmi. Dokonalost sice neexistuje, ale toto slovo je denně používáno. "Hele, dívej na tu slečnu. Má dokonalé vlasy." "Vidíš ty boty? Ta jejich barva je přímo dokonalá." Už si dávám pozor, komu takové slovo věnuji. Poslední dobou to v mém životě je jako na horské dráze. V jednu chvíli je život fajn, svítí sluníčko, a hned nato je hnusně zamračeno a já mám chuť jen spát. Možná za to může i můj pokoj, kam za celý den ani jednou nezasvítí sluníčko, a je to taková temná komora.Poslední dva týdny byly hrozně stresující. Hrozně moc testů a málo času. Ještě k tomu přidejte únavu a máte tu nejhorší možnou kombinaci- ospalou nervózní Ronnie, na kterou je lepší nemluvit. Jo, to jsem byla fakt protivná- tímto se omlouvám všem lidem, kterým jsem řekla něco hnusnýho. V sobotu byl ples. A to jediný pozitivní na tom byl ten alkohol (to, co jsme tam pili, ...

Ahoj, leží tu přede mnou 10 stránek biologie, ale řekněme, že budu dělat cokoliv než se snažit marně pochopit stavbu rostlinné buňky. A co se za prázdiny všechno událo? Myslím si, že ty dva týdny prostě nestačily. Bude dost těžký se zase vrátit do školy, když je tam všechny nenávidím. Kdyby se alespoň chovali normálně, všímali si sebe a řešili sebe. Ne, tam se prostě shazujeme navzájem. Co se týče prvního týdnu, tedy Vánočního, tak ten jsem většinou strávila doma s rodinou nebo na cestách za příbuznými. Děda mě přiopil vínem, strejda naši absolutně nesportovní rodinu vytáhl na túru, a já? Já si ten čas nimi (víceméně) užila. "Chtěla jsem fotku s tebou na mobilu." Aneb závislá Ronnie. Pamatuju si, jak jsem v pondělí vyšilovala, a zároveň se uklidňovala, že zbývá ještě týden prázdnin. Teď tu sedím, opět absolutně nestíhám a nechci spát. Co se týče právě toho druhého týdne, tak kromě Silvestru stráveného s rodinou a noci strávené u děsivé Mary (:D) jsem jak jinak nic nedělala. A...

I'm depressed because of society. We blame society but we are society.

Blbě zaostřená, ale začalo mě bavit upravovat ve photoshopu. Jo a na obrázku je ruka kdybyste někdo nevěděl. Moje. Ruka. Nadpisu si nevšímejte. Ronnie má zase šílenou chvilku. Ronnie taky pořád neví o čem psát. A Ronnie tvrdí, že mluvit o sobě ve 3. osobě je divný, a vyžaduje to odbornou pomoc. Ronnie už s tím dá pokoj. Docela mě baví vymýšlet naprosto bezsmyslný nadpisy. Je to legrace. A já se teď jinak zabavit neumím. Kurva sere mě blog.cz, vadilo by hodně kdybych přešla na blogspot? Nevím. Blog je moje srdcovka, ale pokud mě ještě jednou nasere, tak už asi fakt přejdu. V úterý jsem měla jet do Drážďan. Ale protože mám vždycky štěstí, tak jsem onemocněla, a celý příští týden strávím v posteli. Paráda. Zítra má být rodinná oslava. Říkala jsem si, jak se tam opět přiživím (to není správné slovo) na alkoholu, ale kvůli nemoci mám smůlu a budu si vesele pít s děckama rychlé špunty. Hardcore. Taky mě začalo BAVIT cvičit. Jenže prý žádná fyzická zátěž, takže zase budu čekat rok než mě ta...

photo by: Ronnie Noční procházka, tma je fajn. Tma skrývá mé pravé já. Zjišťuji, že teprve v té nejčernější tmě se cítím šťastná. Pod nohama mi šustí listí a mě přes sužující strach ze všeho, zaplavuje pocit svobody. Noc je fajn. Tma je fajn. Otevřu blog.cz, najedu na nový článek, a najednou se zaseknu. O čem chci psát? Koukám na prázdné písmo, a přemýšlím, jakými slovy ho vyplnit. Poslední dobou mám sílu jen na to se ráno vykopat z postele, přežít školu, jít domů, dohnat spánek, a do noci se opět učit. Taky jsem úplně přestala psát. Děsí mě, že se ta chuť už nevrátí, protože mi to chybí, jenže od začátku školy jako by se veškerá inspirace vytratila. Otevřu word, a prostě se zaseknu. Jako s psaním článků. Nemám nápady, nefotím, nedělám nic. Přežívám. Mohla bych dělat tolik věcí. Tolik plánů, ale žádná chtíč je uskutečnit. Nenávidím dnešní dobu. Nenávidím všechno a všechny. Nenávidím svoji nenávist. Ano, o tom je dnešní doba. Nenávist. Je vidět všude. Příliš spěcháme, příliš se za vším ...

source: weheartit Protože mě má milovaná Lee nominovala, tak nyní přicházím s trochu neobvyklým článkem. Netuším, proč se éra řetězáků opět vrací, ale proč ne? Takže mi prosím promiňte tento neobvyklý post. Nebudu nominovat nikoho dalšího, prostě kdo chce, vyplňte si ho :-) Ale pak mi určitě pošlete odkaz, chci vidět vaše odpovědi. 10 INFORMACÍ O RONNIE (random informace, mohou to být i úplné blbosti, které mě zrovna napadnou) 1. Od 9 let se věnuju chovu potkanů. Zbožňuju tyhle malé chytré bytosti. 2. Přehnaně pečuju o své vlasy. Je to asi tím, že letos se projevilo používání nekvalitní žehličky a vůbec časté žehlení vlasů, častého fénování, a to v podobě naprosto zničených vlasů a roztřepených konečků. Proto se je snažím všemi způsoby obnovit, a jsem za to schopná dát slušné sumy peněz. 3. Miluju Taissu Farmigu. Je neuvěřitelně krásná a ty její vlasy (a jsme zas u vlasů :D). Oblíbila jsem si ji díky American Horror Story. 4. Odháním od sebe lidi. Jo, je to dost špatná vlastnost. ...

Arctic Monkeys - Do I Wanna Know? Mám nudný život. Nemá cenu zde vypisovat to málo, co se děje kolem mě. To už i mé neustále opakující myšlenky jsou zajímavější. Nicméně jsem ráda, že můj teď největší problém je, jak stihnu nafotit a k tomu zpracovat tu nejnudnější prezentaci na ekologii. Ach ten pochmurný podzim. Na náladě mi nějak nepřidává, ale zjistila jsem, že k němu chovám stejné sympatie jako k létu. Jen zimě snad nikdy na chuť nepřijdu. Jsem začtená do knížek, které mi nabízejí útěk od všedních dnů. Do uší mi hrají moji noví oblíbenci Arctic Monkeys a mně je fajn. Jen ten kamarád do deště mi pořád schází. Nabízí se někdo? Smějte se a buďte sví. Ronnie.