Nový život 5. část
Ahojky, tak momentálně se učím na zítřejší test z bižule. Už asi 3 lidi mi napsali, z čeho přesně píšem. Měla jsem chuť už napsat, ať s tim otravujou někoho jinýho:D Jinak co se týče příběhu, tak by se KONEČNĚ měl trochu rozjet děj. Hurá, užijte si další část (jestli to teda někdo ještě čte)
There She Goes Looking Like A Star
With Her Body Shaped Like A Rock Guitar
There She Goes...
Like A Shooting Star
Make You Wanna Play
Makes All The Boys Them Say
Otevřela jsem oči a zamrkala. Písnička, kterou jsem tak zbožňuju mě, budila a nechtěla přestat. Ležela jsem ve své posteli, a jako skoro každé ráno mě bolela hlava. Budík ukazoval 6:00. Donutila jsem se vstát a loudavým krokem jsem se vydala do koupelny. Když jsem se viděla v zrcadle, tak jsem se skoro lekla. Řasenka rozmazaná, napuchlý nos a červené oči. Všechno to vypadalo, jako kdybych celou noc probrečela, nebo měla nějakou hnusnou alergii. Jenže si na nic nevzpomínám. Vyčistila jsem si zuby, oblékla se a seběhla dolů. V kuchyni už bratr dělal snídani. "Tak jak ti je?" zeptal a přitom nespustil zrak z pánve, na které smažil lívance. "Tak, jako vždycky. Příšerně." Prohodila jsem a napila se vody a pořád se snažila, vzpomenout na včerejší večer. Měla jsem divný pocit. Zamračila jsem se. "Hej Jere, proč mám pocit, že se včera večer něco stalo?" zeptala jsem se najednou. Chvilku mlčel, pak ale zamumlal: "No, já nevím. Díval jsem se na televizi, a uslyšel jsem nějaký zvuky. Šel jsem se kouknout, a ty jsi tam stála. Bylo to prostě jako vždycky až na to, že jsi.." zasekl se. Popošla jsem k němu a podívala jsem se na něj podezřívavým pohledem, i když jsem neměla sebemenší důvod ho použít. Na co taky. "Že jsem co?" zamumlala jsem. "Brečela." dořekl po chvíli. Docela mě to vyděsilo. Nic jsem si nepamatovala. Chvíli jsem to vstřebávala a poté jsem se k němu zase obrátila. "Proč?" pořád jsem ho probodávala pohledem. "Nevím. Snažil jsem se tě trochu uklidnit, jenže jsi nechtěla nic slyšet. Jen jsi brečela a brečela." Povídal dál. Posadila jsem se na židli a ještě jednou se pokusila vzpomenout alespoň na něco. Nic. Povzdychla jsem si a promnula si spánek. Po chvíli jsem vstala a pomalu se šourala zpátky do pokoje. "Jdu se ještě podívat na něco z dějáku." otočila jsem se ještě k Jeremymu. "Hoď sebou ať si stihneš sníst snídani." V tu chvíli mi připadal jako táta, když ještě s mámou byli spolu. Usmála jsem se při pomyšlení na ty časy. Když jsem došla do pokoje, tak Dějepis jsem úplně vypustila z hlavy. Vlastně ani nevím, proč jsem to řekla. Ničemu jsem nerozuměla. Vždyť to takhle mívám pořád. Tohle nebylo poprvé, co jsem si nějaký ze zažitých večerů nepamatovala.
Tak proč mám takový nepříjemný pocit? Zašla jsem do koupelny a popadla tužku na oči. Lehce jsem si orámovala oči a nanesla trochu řasenky. To stačí. Podívala jsem se na hodiny. 7:04. Vrátila jsem se do pokoje pro mobil. 7 zmeškaných hovorů od Lucy. Volala mi včera večer. Bohužel jsem měla ztlumené vyzvánění, tak jsem mobil nemohla slyšet. Zavolala jsem jí zpátky. Nezvedala. Po několika pokusech jsem to vzdala. Měla jsem divný pocit, ale ten rychle zmizel, stejně rychle jako se objevil. Seběhla jsem dolů po schodech a ucítila vůni lívanců. Jeremy už seděl za stolem, ládoval se svým výtvorem, a přitom sledoval nudné zprávy v televizi. Vzala jsem si svůj talíř a šla k němu. Když už jsem byla skoro u něj, uslyšela jsem moderátorku, jak říká nejnovější události. Otočila jsem se k televizi a ztuhla. Upustila jsem talíř na zem a vůbec jsem nevnímala, jak se mi kousky talíře roztříštily pod nohama. Jen jsem zírala na obrazovku.
Ronnie.
Komentáře
Okomentovat