uniqueronnie

http://www.youtube.com/watch?v=inziPefDT00 ta francouzština je parfait (kamarád překladač) Život je plný zklamaní. Větších i menších. Menších v případě, kdy se rozhodnete umýt podlahu, ale gumové rukavice jsou roztrhlé, a tak musíte do té špinavé vody sahat holýma rukama. Větších v případě, že se dozvíte, že vaše cesta do Francie je zrušená. V tu chvíli jsem si jen říkala "Proč já?" Jenže mi opravdu není přáno. A tak jsem udělala jediné co jsem mohla udělat. Práskla jsem za sebou dveřmi, pustila hudbu, volume na 100% a tančila. Možná jako idiot, ale dostala jsem ze sebe všechnu tu negativní energii a hned se cítila lépe. Tanec je komunikace mezi tělem a duší. Vyjadřuje to, na co slova nestačí.- Ruth Saint Denis No abych stručně shrnula- tento týden byl všelijaký. V pondělí jsem čekala ve škole celkem fiasko, protože jsem měla být zkoušená (teda jsem s tím spíš počítala) z chemie, ale nakonec nám jen rozdala opravené testy a já dostala za 1, takže paráda. Dále měla být němčina...

Tak již dlouhou dobu bloumám nad tím, jaký zajímavý článek vám sem sepsat. Měla jsem plno nápadů, ale jelikož jsem koza líná, tak se nějak nedaří nějaký ten úžasnědokonalý nápad zrealizovat. No, a proto tu dnes pro vás mám pár mých fotek, které byly součástí mé ročníkové práce (prostě jen na našem gymplu musí mít deváťáci ročníkovku-.-). Ročníkovka se skládala z teoretické a praktické části, ve které jsem měla právě pořídit pár fotek na téma pocity. Za prvé: Netvrdím ale, že pocity, které ve mě vzbuzují následující fotografie budou na první pohled patrné. Je totiž potřeba se nad fotografií trochu zamyslet. Ne si jenom říci: "Tahle váza s jablkem má jako vyjadřovat nějaký pocity?" No, skutečně pro vás nemusí. Nebo také mohou, jenže naprosto jiné než pro mne. A to byl můj cíl. Nechtěla jsem, aby si každý měl myslet to, co ta fotka má vyjadřovat, ale aby se nad tím pokusil zamyslet a zjistit, jak fotka působí na něj samotného. A to je podle mne krása zátiší. Nejsou to jen vkusn...

Nějak se mi nechce začínat pozdravem. Popravdě, ani nevim proč jsem ten blog.cz vůbec otevřela. Nevím o čem bych vám měla psát. O mém stereotypním životě, který už mě hrozně sere štve? A co bych měla psát? O tom jak každý den přijdu ze školy, najím se a pak se učím? Teda, to je opravdu šíleně zajímavé. Někdy se až divím, jak moc je všechno nespravedlivý. Fakt. Ale to bych nerozebírala. Skončil mi poslední týden školy a příští týden volno. Ještě vymyslet co se bude podnikat a paráda. No jo, jenže to se snadněji řekne než udělá. Je zima, a moc možností co dělat není. Příští sobotu chcem jet s Mary do Prahy, ale vypadá to, že to nevýjde. No, uvidíme. A prosím gratulujte mi, protože jsem v čas dokončila a ve čtvrtek odevzdala ročníkovou práci, bez který bych neukončila devítku. No, ale nedělejme předčasné závěry. Pokud totiž nebude hodnocení alespoň na 3, tak je to všechno v háji. :D Tak nějak mi dochází, že jakmile není škola, tak není co dělat. Nenávidim když mi většinu času zabírá učen...

"Nemůžu uvěřit, že jsou pryč," zašeptala s brekem do mého svetru. Přitiskla jsem si ji k sobě ještě víc a vypustila zbytek slz, které mi ještě zbývaly. "Co bude dál?" odtáhla se a podívala se mi do očí. Utřela jsem si slzy do rukávu mého svetru a podívala se jí do očí. Z jejího výrazu mi bylo úzko. Přejela jsem jí pohledem a zhluboka se nadechla, ale slzy jsem zastavit nedokázala. "Já nevím. Mamka mi jen řekla, že se nás na něco zeptají," svraštila jsem čelo, protože jsem si přesně nevybavovala, co mi to tenkrát říkala. I když, tenkrát je špatné slovo, když to bylo sotva před hodinou. Ale mně to připadalo jako celé věky. Myšlenkami jsem opět zabloudila někam do prázdna s nadějí, že si třeba na něco vzpomenu. Zase ten pocit, kdy mi žaludek udělal dva kolotoče. "Co se to ten večer stalo? Vzpomeň si!" křičela jsem sama na sebe ve své hlavě. Nešlo to. Pohltila mě myšlenka na to, co když si nikdy nevzpomenu? Co když se nikdy nedozvím, kdo zabil Chris...

http://www.youtube.com/watch?v=88dLLDrVOwg Ahojky, píšu jen tak narychlo, protože mám ještě spoustu učení. Zkrátka- do konce ledna nečekejte nějaký nával článků, a jestli se nějaký objeví, tak bude pravděpodobně přednastavený. Proč? Jelikož je leden, já jsem v devítce a abych se dostala na slušnou střední (na gymplu se mi fakt zůstavat nechce!), tak hodně záleží na známkách. Prostě se každou volnou chvíli učím nebo dospávám, protože jsem většinou vzhůru dlouho do noci. Ovšem jakmile mi skončí tohle učení, můžete se těšit na nějaké lepší a promakanější články. Jinak vás poprosím, držte mi palečky v pondělí, protože to bude masakr. Čtvrtletka z matiky a plno zkoušení. No, snad to všechno přežiju v klidu. Nicméně, abych nebyla jen negativní, tak jsem si nedávno udělala zase radost, a pořídila si krásný svetr a nové botky. No, už nevím co bych vám ještě mohla sdělit. Doufám, že se nezlobíte za mojí neaktivitu a že tenhle měsíc skončí co nejdřív. R.

ano, ten trapný název prostě takový být musí. Ahojky, tak vám tu tak sedím, do půlnoci zbývá pár minut, z televize se ozývá píseň Michala Davida Každý mi tě lásko závidí a já přemýšlím, co vám napsat. Ráda bych napsala, že tento rok pro mě dost znamenal, ale nechci se přetvařovat. Ale jo, fajn rok to byl. Nevím ale, jak bych to shrnula. Tak se o to alespoň pokusím. Snažím se z hlavy vyvrtat co nejvíc krásných vzpomínek na rok 2012, ale zatím se mi hlavou honí jen myšlenky, jaký bude rok 2013. Každopádně jsem poznala spoustu skvělých lidí, ztratila důlažitou osobu (ale vyrovnala se s tím, naštěstí) a zažila hodně nádherných akcí. Momentálně si vybavuju akorát koncert Koblížků a Rybiček 48, naše "skvělá" akademie, spaní u M. a plno zážitků ze školních lavic (joo, v tý úplně poslednííí M&V ♥) . Tak jo, shrnutí mi nejde, ale nemůžu za to. S mamčou máme v sobě skoro celý šampaňský, a tak jsou vzpomínky mlhavé. A mé momentální pocity? Přemýšlím, zda si dát nějaké předsevzetí n...

Bylo by ode mě hnusný se vám neozvat. Přes týden jsem psala snad 3 články, jenže všechny skončily v rozepsaných. Joo, když člověk neví o čem psát, tak je to pak těžký. Aby měl článek vůbec nějaký smysl, tak vám zde shrnu jak jsem přežila ten poslední týden před dlouho očekávanými prázdninami. V pondělí, jak je to v naší třídě zvykem, začali všichni vyšilovat kvůli vánoční akademii, která se konala v pátek. To jsme prostě my. Všechno dělat na poslední chvíli. Jsem typ, co se nezapojuje, ale když je nejhůř, tak pomůže. Nenávidím to na sobě. V pondělí se tedy většina lidí učila, ale malá skupinka pracovala na akademii. Ach, jak já jim záviděla. Úterý. Co říct? Hned první hodinu nám učitel fyziky oznámil, že nám chtěl dát písemku, ale že to nechá po prázdninách. Docela se mi ulevilo, ale už se vidím, jak poslední víkend šílím a nic nestíhám. Budu se muset snažit dokopat k tomu, abych se přes prázdniny alespoň věnovala ročníkovce když ne učení. Zpět ke událostem. Ve třídě nás zůstalo asi 8,...